Poslední dva roky jsou těžkou zkouškou pro celý pracovní trh – snad všechny zaměstnance i zaměstnavatele, a to napříč obory. Tématu jsem se už dříve věnovala v článku Pracovní trh vs. Covid-19. Neb od publikace daného článku ale již uplynul více než rok, myslím, že nastala správná chvíle se společně podívat, co se od té doby změnilo.

Během letošního léta a částečně i začátkem podzimu jsme mohli zaznamenat vyšší vůli lidí měnit práci. Část uchazečů dokonce zvažovala nebo realizovala i poměrně radikální změny v podobě přechodu do nových oborů. Z pochopitelných důvodů se často jednalo o zaměstnance ve službách, gastronomii, cestovním ruchu, či v tzv. pomáhajících profesích, na které vládní opatření a vývoj ekonomiky i pracovního trhu dopadly velmi tvrdě.

V prostředí IT jsme však vnímali poněkud jiný vývoj. Pomineme-li případy, kdy firmy masivně propouštěly z důvodu ztráty projektu či zákazníka, odchodu investora, či díky restrukturalizaci, pak fluktuace v této oblasti byla v průběhu letošního roku v podstatě srovnatelná s normálem. Změna nicméně nastala u mnoha profesionálů v přístupu k pracovním aktivitám a bohužel ne vždy se jednalo o změnu zcela pozitivní.

Velké množství firem bylo nuceno přejít na nějakou formu hybridního způsobu práce (kancelář kombinovaná s home officem). Výhodu při tom měly ty společnosti, které byly na podobný model zvyklé ještě před pandemií. Nemusely řešit tolik změn, měly už zkušenost s vedením hybridních týmů a nebyly tak novým přístupem k práci zaskočeny. Horší byla situace tam, kde se tento model práce zaváděl nuceně, na poslední chvíli, či bez dostatečného promyšlení všech důsledků, ať už technických či personálních. Přechod k hybridnímu modelu práce, nebo plnému home officu se pochopitelně dotknul i IT specialistů, byť ne všech. Bylo by samozřejmě naivní domnívat se, že každý IT odborník může plnohodnotně pracovat z domova – sebevětší expert by jen těžko z prostředí svého bydliště fyzicky instaloval zařízení v datacentru, nebo prováděl technický audit u klienta.

Home office se tedy stal de facto normou.

Člověk je ale tvor společenský, a až na výjimky rád interaguje s ostatními, a to nejen z pracovního hlediska. Málokdo z nás je rozený samotář, kterému dlouhodobá práce z domova plně vyhovuje. Proto jsme v průběhu léta viděli, že se velké množství IT odborníků rádo vracelo z plného home officu do kanceláří, přičemž kombinovali fyzickou přítomnost v ní s prací z domova. Pro fungující týmy je nutná kvalitní komunikace, která je na dálku možná, nicméně zdaleka ne vždy stejně efektivní jako osobní setkávání. Je přeci jen příjemnější za kolegou zajít a dané téma s ním probrat, než si vyměňovat sáhodlouhé e-maily a doufat, že se chápeme správně. Přímá interakce je zpravidla efektivnější.

Práce z domova má navíc řadu dopadů nejen na výkon, ale také na psychickou a fyzickou pohodu pracovníků. Řada lidí doma nemá adekvátně zařízené pracoviště, a tak často sedí v křesle u konferenčního stolku, v kuchyni, nebo v horším případě u pracovního stolečku svých ratolestí (pokud zrovna není zavřená škola). Nejsou to místa určená pro dlouhodobou práci a z toho pak mohou pramenit zdravotní potíže.

Dalším problémem dlouhodobé práce z domova je stírání hranice mezi prací a soukromým životem, které si ne každý dokáže vhodně nastavit. V důsledku dlouhodobé práce z domova tak lidé často pracují déle, byť někdy méně efektivně, a jsou více unavení, aniž by často sami věděli proč. Netřeba dodávat, že obzvlášť pro rodiče se jedná o další zátěž navíc.

Pojem „work-life balance“ tak nabral zcela nových rozměrů. Lidem už nestačí příspěvek na sport, nebo lístky do divadla, aby si odpočinuli. Tím že v práci tráví reálně více času, potřebují i kvalitnější odpočinek. Osvícené firmy to začínají chápat a dávají zaměstnancům potřebnou flexibilitu, podle jejich potřeb a podle možností zastávané role. Dnes už není tak neobvyklé, že si zaměstnanec vezme dva měsíce neplacené volno a odpočívá dle svých představ. Nebo si dá v oboru pauzu a určitou dobu se věnuje jinému zaměstnání, než se do původní profese vrátí. A ano, jsou také případy, kdy se už nevrátí, protože objeví více naplňující profesi.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že nedávno tolik oslavovaný home-office přestal být jednou pro vždy benefitem, jak jsme jej znali ještě před pár lety. Lidé pracující většinou z domova mi v rozhovorech často popisují pocit ztráty kontaktu s kolegy, nižší frekvenci zpětné vazby a komunikace od nadřízených a v důsledku toho také nízkou sounáležitost s firemní kulturou, což má přímý dopad na jejich pracovní spokojenost.

Lidé chtějí být součástí firmy, která oceňuje jejich práci a znalosti (nejen finančně) a kde vidí ve své práci přínos a smysl. Hezky to vystihl jeden můj zákazník, který během pohovorů uchazečům říká: “Víte, naše firma je v mnoha ohledech specifická. Máme tu lidi, kteří zde pracují deset, patnáct let a jezdí spolu na dovolenou, protože se z práce nemají dost.” To je prostě úžasné, nemyslíte?

Neméně důležitá je pro uchazeče i osobnost nadřízeného a jeho hodnoty. Soulad je tam, kde jsou si výše uvedené faktory vzájemně blízké. A takový vztah se výhradně na dálku buduje těžko.

Spolupráce na dálku může fungovat naprosto bez problémů, klade však zvýšené nároky nejen na zaměstnance, ale také na firmu. Je nutné si uvědomit, že bez kvalitně nastavené komunikace a vysoké míry zapojení zaměstnanců do dění ve firmě to nepůjde. Velmi často se totiž stává, že díky každodenní operativě zapomínáme, že firmu tvoří především lidé, ne honosná kancelář v centru města.